Od Žofie

Zdravím, čtenáři!

Už jsem tady psala o tom, jak jsou Angličani trochu zvláštní. Psala jsem i o tom, že se tady občas cítím jako kdybych se nějakým portálem přenesla do let minulých. Psala jsem dokonce i o těch liškách, co mě předevčírem v noci zase vzbudily tím šíleným vřískotem.

Existuje ale jedna věc, kterou jsem vám ještě neřekla. To proto, že mi došla až včera, když jsem si lámala hlavu nad diplomovou prací.

Angličané se vážně nebetyčně vyžívají v dlouhodobém stresu.

Byla jsem zvyklá na český školní systém. Vždyť víte: chodíte do školy, uděláte zkoušky, odevzdáte bakalářku, tři týdny se stresujete a učíte na státnice, pak se dvě hodiny vaříte na potítku, něco ze sebe vyblekotáte a pokud máte štěstí, tak za dalších pár hodin už sedíte na pivu s titulem v kapse.

Jo.

Takže, tohle tady prostě neplatí.

Tady chodíte do školy, odevzdáváte seminární práce a dostat známku za každou z nich trvá minimálně měsíc. Poté, co úspěšně odevzdáte všechny tyhle práce vás čeká závěrečná zkouška. Pro mě to znamenalo standardní tři týdny stresů a učení, na jejichž konci jsem vešla do učebny, rozdali nám papíry a v průběhu dvou hodin jsem se ze sebe snažila vydolovat všechno, co jsem kdy četla o nakladatelství. Zkouška sestávala ze dvou esejí a zaškrtávacího textu. Tak trochu jako státní maturita z češtiny. Až na to, že výsledky maturity jsem se dozvěděla za tři týdny (a to jsem pokládala za zbytečně dlouhou dobu).

Výsledky těch mých státnic se dozvím přibližně v listopadu.

Ano.

V listopadu.

Společně se známkou mé diplomové práce, kterou ještě musím napsat, a celkovým výsledkem mého studia. A celá tahle informace bude u ledu až do příštího srpna, kdy mi bude oficiálně udělen titul.

Ve školství si tady určitě rádi dávají načas.

Moje spolubydlící mi v odpovědi na moje stížnosti popsala jak přesně tady probíhá maturita (nazývaná A-levels). Zkoušky jsou složeny koncem května nebo začátkem června. Na známce v podstatě závisí celá vaše budoucnost, protože když nedosáhnete výsledku, který po vás požadujete univerzita, na kterou chcete jít, tak máte prostě smůlu a nejste přijati. Jenže tenhle výsledek se nedozvíte až někdy do sprna. Bylo mi řečeno, že většinou výsledky přijdou přibližně tři týdny před plánovaným nástupem na vysokou. Takže když se hlásíte na vysokou na Nový Zéland a dostanete se tam, máte tři týdny na to, abyste si sehnali ubytování, zajistili letenku a uspořádali pořádnou rozlučkovou párty. To je ten lepší případ. Za předpokladu, že nedostanete takové známky, aby vás přijala vámi vybraná univerzita, máte těch dvacet jedna dní na to, abyste našli nějakou, která vás vezme.

Vždycky mě zajímalo, jak je možné, že si tolik Angličanů bere tzv. gap year, tedy rok volna mezi maturitou a vysokou školou, kdy cestují po světě, nabírají zkušenosti a v podstatě nedělají vůbec nic.

Tak teď už to chápu.

Mějte se,

(dlouhodobě stresovaná) Z.