Od Žofie

Zdravím, čtenáři!

Abych pravdu řekla, začátek června vypadal víc než bledě. První dny jsem promrzla v zimním svetru, kožené bundě, omotaná šálou a celou tu dobu jsem si říkala, jestli tohle je ten důvod proč všichni nenávidí britské počasí (no, až na Brity). Asi jo. Nicméně, slunce je zpátky, moje energie taky a tak teď můžu spokojeně psát články.

Londýn je zajímavé město… a tak trochu bizarní. Už dávno mě přestal překvapovat fakt, že je tak příšerně různorodé, že mi v podstatě každý den přijde, že jsem v jiném městě. Jasně, změna počasí na to má vliv, protože vzduch voní jinak po dešti, jinak když mrzne a jinak když svítí slunce, takže to hned dokáže změnit celou atmosféru. Londýn má ale tu zvláštní schopnost, že ať je počasí jakékoliv, některé jeho části prostě vypadají jako vystřižené z úplně jiných měst. A časových období.

Camden je punková část Londýna, kde ještě pořád probíhají sedmdesátá léta. Kdykoliv tamtudy procházím, mám pocit, že každou chvíli musím narazit na Sida Viciouse. A  jsem přesvědčená, že většina těch pankáčů, co se tam potulují/stěhují je přesvědčená, že se tam Sid pořád ještě někde potlouká.

Tottenham je chudinská čtvrť z Dickensova románu o sociálním útlaku (takže v podstatě z jakéhokoliv Dickensova románu). Když pominete všechny ty neony, co se tam od devatenáctého století objevily, jedno z těch dětí, co pobíhají po ulicích a pletou se vám pod nohy by se klidně mohlo jmenovat Oliver Twist.

Caledonian road je Brooklyn v osmdesátých letech. Dokonce si ani nemusíte nic představovat nebo odmýšlet, lidé se tam dokonce i stejně oblékají. Prostě tak trochu jako Sex ve městě zkřížený s Dallasem. Asi si to umíte představit.

Holloway vypadá jako Bristol a pokud odtamtud míříte na sever, paradoxně se dostanete do ulic, které vypadají jako nějaký komplex ubytování pro seniory v severní Kalifornii v neurčitém období lidských dějin.

Notting Hill se všemi těmi bílými domy a neobvykle obřími schodišti vypadá jako kdyby se právě přistěhovalo z Brightonu.

Když stojíte na Picadilly circus, tak se zase ocitnete v New Yorku, tentokrát na Manhattanu a stojíte přímo na Time’s square.

Crouch End zase vypadá jako scéna z Osobního ochránce nebo podobného snímku. Dokážete si to představit, že? Luxusní vily, drahá auta a obrovské příjezdové cesty. Všude zeleň a spousta malých obchůdků s pečivem, které stojí stejně jako nová kabelka.

Uličky okolo Strand vypadají úplně stejně jako tehdy v osmaosmdesátým, když Jack Rozparovač vraždil prostitutky (i když to bylo v trochu jiné části města).

Na druhé straně řeky, na Southbank, to vypadá trochu jako na pobřeží San Franscisca zkříženém se standardní promenádou kdekoliv u moře.

No, a Oxford street zase vypadá jako čisté, nefalšované peklo.

Žít v Londýně je teda tak trochu jako žít všude na světě. Proto ho všichni tak milujeme a nenávidíme současně. Když může být nerozhodné město, tak my taky, ne?

Mějte se,

Z.