Od

Zdravím, čtenáři!

Tak jsem se po trochu delším pobytu v Praze znovu ocitla tady v Londýně, což znamená, že mám odkud čerpat inspiraci na svůj sloupek.

Strávila jsem tady zatím dohromady týden a už zase jsem se mohla přesvědčit o tom, jak je Anglie v některých věcech tak trochu střelená. Šla jsem se totiž ze studijních důvodů zaregistrovat do The British Library. Vzhledem k tomu, že pro Angličany je naprosto rutinní záležitostí zakládat a zase rozpouštět limitovanou společnost (obdoba naší s.r.o.), což u nás rozhodně není nic jednoduchého, člověk by si myslel, že registrovat se do knihovny nebude nic složitého.

Ale je.

The British Library v poučení pro ty, kteří se chtějí registrovat uvádí, že se od ostatních knihoven liší, ale vážně jsem nečekala, že na to, abych se mohla stát oficiálním čtenářem, budu muset projít přibližně stejným procesem, jako kdybych se chtěla přidat k MI6.

První věcí je, že k tomu, abyste se vůbec mohli přijít zaregistrovat, musíte nahlásit jaký typ výzkumu hodláte provádět. Musíte říct čeho se týká, jaké knihy budete potřebovat a pro koho ten výzkum děláte – a pokud je to zaměstnavatel, tak byste měli uvést, jestli je to existující nebo zakládající se společnost a kolik lidí zaměstnává. Pak je potřeba předložit dva průkazy totožnosti, jeden průkaz na ověření vašeho podpisu a taky poslední výpis z bankovního účtu.

Ano. Přesně tak.

Výpis z účtu.

O tom jsem samozřejmě neměla ani ponětí, takže když jsem se tam doplahočila, vyplnila předregistrační formulář a podepsala místopřísežné prohlášení, že rozumím tomu, že ve studovně smím dýchat pouze v přiměřených intervalech, pracovník, s nímž jsem dělala vstupní pohovor (jo) mi s vážnou tváří oznámil, že si mám jít najít ten výpis. Blahosklonně mi sdělil, že ho nemusím mít vytištěný, že mu bude stačit, když mu ho ukážu v online bankovním systému. Zaplavila mě menší vlna paniky, když jsem si uvědomila, že nevím jestli budu schopná si vzpomenout na všechna svá přístupová hesla. Nakonec jsem je ale vydolovala z hlavy, takže jsem slavnostně dostala průkazku a odebrala se do šatny, abych tam odevzdala všechny své věci. Bez bundy a tašky, jen s tabletem v ruce, jsem se konečně dostala do studovny.

Abych zjistila, že ta jedna kniha, kterou potřebuju vidět, bude dostupná až za 48 hodin. Tak jsem si ji objednala, protože co jiného jsem mohla dělat a při odchodu jsme se ještě já i můj tablet podrobili osobní prohlídce, aby si ověřili, jestli jsem se náhodou nepokusila nějakou knihu ukrást.

A to v té místnosti ani nebyl původní rukopis Jane Austen.

Ten je o dvě patra výš.

Zítra si jdu pro tu knihu a příště vám napíšu, jestli jsem ji našla v obložení bezpečnostních laserů.

Mějte se,

Z.

5.00 avg. rating (99% score) - 6 votes
O autorovi